Masopustní období
Odlišnosti ve vnímání cyklického času a počátku roku
V různých kulturních prostředích pozorujeme odlišné vnímání cyklického času. Přelom starého a nového roku tak můžeme přiřadit například k zimnímu slunovratu (časté v předkřesťanské tradici), k období Vánoc (v křesťanství), silvestrovské noci (současné „západní“ chápání) a dalším.
Přehled výročních obyčejů by tak bylo možno zahájit například celým obdobím Vánoc (či také jen Třemi králi), my však začneme časem masopustu, který představuje první ucelené období po přelomu starého a nového roku.
O masopustním období
V křesťanské tradici jde o první liturgické mezidobí (mezi vánočním a velikonočním obdobím) s různou délkou trvání. Ta je dána rozdílným počítáním obou hlavních křesťanských svátků – Vánoce jsou navázány na solární cyklus, ovšem pro Velikonoce je určující cyklus lunární. Počátek masopustu je tedy vždy pevně daný, a to 7. ledna po Třech králích. Konec se určuje podle Velikonoc, kdy masopustní úterý tak může být kdykoliv mezi 3. únorem a 9. březnem. Patrně také díky tomuto zařazení do relativně „hluchého“ meziobdobí liturgického kalendáře dlouho přežívaly některé staré prvky spojené s masopustem.
Konec masopustu
Pro poslední týden masopustního období, kdy dochází k jeho vyvrcholení s celou řadou velice různorodých a lokálně specifických úkonů, se v československém prostředí užívá mnoho různých regionálních pojmenování – např. končiny, fašan/ňk(y), ostatky, voračky, bláznivé dny a další. Některé z nich označují celý konec masopustu od Tučného čtvrtku, zatímco jiné zase jeho poslední tři dny (neděle, pondělí a úterý).
Tučný čtvrtek je označení pro poslední čtvrtek před koncem masopustu, který značí jeho postupné vrcholení. Jedná se o den častých zabíjaček a hostin, který je spojen se značnou konzumací mastného jídla, která pramení především z představy o nabytí síly před nadcházejícím postním obdobím.
Masopustní neděle až úterý pak představují samotný vrchol masopustu. V historii sledujeme během tohoto období poměrně časté uvolnění z pracovních povinností. Masopustní oslavy provází celá řada různorodých lokálně specifických projevů doprovázených častými obřadními rysy, ve kterých dochází k prolínání historických prvků se současnými. Konají se zde masopustní obchůzky maškar často spojené s tanci (na dlouhý len, na vyplácení děvčat, mečový tanec pod šable atp.), zpěvem, obřadními úkony a dalšími. Především pro oblast Hané je v tomto čase typické dodržování tzv. ostatkového práva.
Ostatkové právo chasy hanácké.Kapitola z publikace Čeňka Zíbrta "Veselé chvíle v životě lidu českého: Masopust držíme" na stránkách NÚLK.Bujaré oslavy konce masopustu byly častým objektem nelibosti světské i církevní moci (toto veselí často hraničilo nejen s dobovými mravy, ale také porušováním zákonů). Pobouření kněžích ilustruje následující ukázka masopustního veselí na dvoře Vladislava Jagellonského a následné reakce kněžích:
Záznam o masopustní neděli na dvoře krále Vladislava Jagellonského
A to tanec byl tak veliký, že i sám král tancoval s chlupatú kramářkú a před ním Martin Nedorůště z Nového města postavník držal. A proto byli se kněží zbouřili, že králi Machometa přezděli a to sú na kázání provolávali, mužům jich ženy zhaněli, nazývajíce je neřádnými a lehkomyslnými. Pro nevinný tanec kněží tak hartusili! Měli raději výmluvností svou kárati nezvedené mladíky, kteří teprve bláznovsky o masopustě si vedou a předivé žertíčky a hry kují.
Obchůzky maškar
Samotné obchůzky je možno označit jako prvek kontaktní magie praktikovaný po celém světě. Výrazné symbolické prvky pozorujeme jak v samotném ztvárnění maskách, tak v konkrétních obchůzkových zvyklostech. Ty jsou většinou doprovázeny muzikou, zpěvem a obřadními tanci. Časté je obdarovávání maškar u jednotlivých domů, a to především pak vejci, koblihami, masem či pálenkou (či v současné době také penězi).
Masopustní obchůzky a masky na HlineckuStránka věnovaná hlineckým masopustním obchůzkám a jejich genezi.Masopustní masky pracují především se symbolikou a připodobněním – jedná se o magii podobnosti. Maskovaný člověk po dobu obchůzky přejímá roli, kterou daná maska symbolizuje a často zvýrazňuje konkrétní stereotypy s ní spojené. Napříč jednotlivými lokalitami sledujeme nepřeberné množství masek s odlišnými významy, v rámci zjednodušení je možno rozčlenit je do dvou hlavních kategorií – zoomorfní a antropomorfní.
Patrně nejzásadnější zoomorfní masku, která se vyskytuje napříč jednotlivými regiony, představuje medvěd. Význam této masky pramení především z její spojitosti se symbolikou plodnosti (kterou představuje například typický tanec s medvědem praktikovaný hospodyněmi jako prostředek prosperitní magie). Za jednu z nejvýznamnějších antropomorfních masek pak můžeme považovat pohřebenáře, který často sloužil (sám nebo ve skupině) jako ústřední maska obchůzky.
(autor J. Šplíchal, zdroj: "Veselé chvíle v životě lidu českého: Masopust držíme" na stránkách NÚLK: http://www.nulk.cz/ek-obsah/veselechvile/sv2/html/kniha/texty/0085-0085.htm)
Jako materiál pro výrobu masek sloužily předměty běžně dostupné (sláma, pytlovina, hrachovina, dřevo aj.) a samotné masky si lidé zpravidla vyráběli doma. Později se rozšířil výskyt profesionálněji vyráběných převleků, vypůjčovaných divadelních masek a kupovaných kostýmů.
Pochování masopustu/basy
V některých lokalitách uzavírá celé masopustní období zábava označovaná nejčastěji jako pochování masopustu či pochování basy, po které následuje předvelikonoční postní doba. Samotné masopustní zábavy jsou často vícedenní a na jejich konci dojde k symbolickému pohřbu buď masopustu (kterého může představovat některá z masopustních masek, případně bůh Bacchus jako symbol masopustního veselí), nebo také muzikantské basy.
K symbolickému pochování dojde většinou v noci z masopustního úterý na Popeleční středu a důležité jsou pro něj především stylizované postavy faráře a kostelníka, které pronášejí smuteční řeč s častými narážkami na místní obyvatele a jejich neřesti.