Faktory ovlivňující změny tradic

Pro studium vývoje tradičních obyčejů v posledních dvou stoletích je zásadní chronologický významový posun vnímání tradic směrem od obyčeje či obřadu ke zvyku (či úplnému vymizení).

Synkretismus nehmotné lidové kultury

Stěžejním faktem je, že nehmotná kultura (včetně té lidové) není statickým, ale dynamickým jevem, k jehož vývoji docházelo v průběhu celé historie lidstva. Vyznačuje se také silným synkretismem, proto je schopna absorbovat a dynamicky si osvojovat externí vlivy. Ke změnám jednotlivých forem (nejen) nehmotné lidové kultury historicky docházelo jak z externích, tak interních příčin.

Nejdůležitější faktory, které v posledních dvou stoletích ovlivňovaly vývoj tradiční lidové kultury, bychom mohli rozdělit do několika skupin:

• Průmyslová revoluce (industrializace, urbanizace a „odkouzlení světa“)
• Politické a národnostní vlivy (omezování, uzpůsobení politické situaci a vynucené změny)
• Působení folklorismu (rekonstrukce, unifikace a popularizace)
• Globalizace (migrace, internacionalizace a informační zahlcení)

Právě působení jednotlivých faktorů se věnuje tato kapitola.

---

Průmyslová revoluce

Počátky průmyslové revoluce sahají do 18. století, od 19. století pak významnou měrou ovlivňuje (a také akceleruje) změny ve vnímání přírodních sil. Průmyslovou revoluci bychom tak mohli označit za stěžejní faktor – díky modernizačním procesům, které ji provázely, došlo ke změnám v rozsahu zcela nesrovnatelném s dřívějšími snahami jak světské, tak církevní moci.

Už od 18. století se významně rozvíjí industrializace, manufakturní činnost a technologický pokrok obecně.

Následkem technologických inovací (především) v zemědělství se rozvíjí možnosti, kterými může člověk ovlivňovat přírodu, a také se vyhnout případným negativním vlivům přírodních úkazů (deště, sucha, studené zimy aj.). Ve vnímání člověka tedy není nadále potřeba přírodu uctívat v obavě z negativních vlivů, které nám může způsobit. Díky možnostem industrializace jsme totiž proti nim lépe chránění.

Pracovní činnost se také postupně přesouvá z domácností do systematičtěji fungujících manufaktur a zemědělských podniků (či ještě později družstev). Vzniká tak odcizení od samotných výsledků práce, což v lidové představě dále snižuje výše zmíněnou motivaci žádat přírodu o její dary.

Pracovní týden a obyčejový cyklus

Zajímavý je vliv standardizovaného pracovního týdne vznikajícího od 19. století na termíny festivit. Sledujeme tak snahu o přesun nosné části oslav na neděle, příp. později při vzniku pětidenního pracovního týdne na víkendy obecně.

V období průmyslové revoluce také začíná narůstat tempo urbanizace, tedy stěhování lidí do měst.

Ač některé festivity pozorujeme jak ve vesnickém, tak městském prostředí (případně existují čistě městské tradice jako svatodušní střílení ku ptáku), podstata většiny rituálů a obyčejů spojených s přírodou se v anonymnějším a industriálnějším městském prostředí vytrácí.

K zamyšlení

Přesun do měst neznamená vždy úplné vymizení obyčeje, ale jeho obsahové podstaty. Stává se tedy zvykem (více se tímto tématem zaobírá úvodní kapitola zaměřená na terminologii).

Pro posun společnosti od tradiční k moderní je zásadní průvodní fenomén známý především v sociologii jako odkouzlení světa. Jedná se o sociologický pojem spojený primárně se sekularizací a racionalizací společnosti. Tuto teorii rozvinul především německý sociolog Max Weber na přelomu 19. a 20. století. Dříve s ním pracoval už Friedrich Schiller a později jej rozvíjela především frankfurtská sociologická škola.

Weber popisuje odkouzlení jako intelektualizaci a racionalizaci světa spojenou s touhou člověka vše ovládat a propočíst. Neříká, že by tyto jevy byly symbolem rozšiřování znalostí podmínek života, nýbrž to, že kdyby člověk chtěl, může cokoliv dohledat a zjistit. Dochází k omezení vlivu církví a náboženství na lidský život a jejich odluce od kulturního života (smrt bohů) a vymizení pověrečných úvah, které není možno analyzovat a popsat.

Politické a národnostní vlivy

Snahy o ovlivnění tradic „shora“ sahají hluboko do minulosti. Teprve moderní doba však díky zásadnímu posunu v racionalizaci, standardizaci a globalizaci poskytla nástroje, které je umožňují efektivně vynucovat.

K zamyšlení

Jistou paralelou zde může být studie Zygmunta Baumana Modernita a holocaust, ve které analyzuje příčiny, které umožnily holocaust v nacistickém Německu. Dle Baumana byl totiž paradoxně důsledkem rozvoje moderní společností. Až byrokratizace a racionalizace společnosti dle jeho teorie přinesla dříve nerealizovatelné možnosti masového vyhlazování (nejen) Židů, ke kterému v Německu během 30. a 40. let došlo.

K omezování určitých tradic může docházet z důvodu nepohodlnosti pro potřeby daného režimu (v našem prostředí sledujeme omezování církevního rozměru tradičních obyčejů v období socialismu), často se však jedná o do značné míry nezamyšlený vedlejší efekt snah s jiným cílem.

Zde si uveďme např. pálení výročních ohňů ve vztahu k byrokratizaci společnosti. Tradiční pálení výročních (např. svatojánských) ohňů se konalo zpravidla v přírodě na vyvýšených místech – kopcích, horách atp. Snahy o obnovu této tradice ve formě společenské události však narážejí na problematickou legislativu, která na těchto místech zakazuje konání veřejných akcí spojených s pálením vatry bez přítomnosti hasičské záchranné služby. To organizátorům do značné míry komplikuje a problematizuje konání samotné akce a v extrémním případě je může od jejího pořádání zcela odradit.

Podobné příklady nalezneme u většiny tradic, ať se jedná o tradici kradení májky (v současnosti jsou často "zloději" popotahováni za poškození cizího majetku) či např. vození berana, tedy mírnější varianta dřívějšího stínání berana, která se setkává s omezeními, které se do legislativy pokouší prosadit převážně spolky pro ochranu zvířat. Několik ukázek setkání tradičního a moderního světa naleznete v článcích pod následujícími odkazy:

Vození berana: pokuta 200 tisícČlánek Slováckého deníku o problémech při vození berana během hodů v Míkovicích. Krádeže májky? Tradice už se přežila, míní starostovéČlánek Kroměřížského deníku o změně ve vnímání krádeží májů v současné společnosti. V Praze pálili čarodějnice i přes zákaz magistrátu. Hasiči však ohně uhasiliČlánek na serveru IDNES.cz o vlivu státního aparátu na tradice prostřednictvím zákazu pálení ohňů pražským magistrátem v době Filipojakubské noci 2018.

Značné proměny tradic sledujeme také vzhledem při jejich uzpůsobování danému režimu. Vznikají tak zcela nové festivity, které nenavazují na tradiční kulturu, případně vycházejí z její formální stránky bez nosného obsahu.

Zde zmiňme především příklad poutí, které byly až do 20. století věnovány výročí vysvěcení místního kostela či svátku jeho patrona. Vzhledem k nepohodlnosti církevních tradic v době socialismu (především v 50. až 60. letech) však docházelo k akceleraci vývoje (ke kterému však v menší míře docházelo již dříve) směrem ke světské zábavní události. Do značné míry tak přežívá formální stránka, mění se však její obsah. Obdobným případem jsou v tomto ohledu také celostátní dožínky (prosazované v době socialismu), při kterých docházelo k nabalování politické vrstvy na tu tradiční.

Významná část násilně vynucených změn „shora“ je nevratná. Po čase sice mohou vznikat snahy o rekonstrukci tradičních forem, jedná se však již zpravidla o projev folklorismu. Typickým příkladem jsou násilné přesuny obyvatelstva. V našem prostředí se jednalo především o odsun českých a moravských Němců po 2. světové válce či následné přesuny etnických menšin. U takto "vykořeněných" etnik pak často dochází k vytrácení jak tradic, tak kultury obecně.

Příklad – Moravští Charváti

Tato etnická skupina chorvatských exulantů, která se již od 16. století postupně koncentrovala na jihu Moravy (především oblasti v okolí Břeclavi a Mikulova), byla po komunistickém převratu násilně přesídlena a rozptýlena mezi řadu oddělených lokalit především na severní Moravě. Právě jejich cílená roztroušenost pak znemožnila udržení společenských tradic ve větším měřítku. Se snahami o jejich obnovu a rekonstrukci se tak setkáváme až od 90. let v souvislosti s vývojem po sametové revoluci.

Do vysídlených oblastí následně přicházeli noví obyvatelé s vlastními tradicemi a zvyklostmi, často lidé z celého Československa. Také to např. profesor Václav Frolec ve své analýze kartografických výzkumů ze 70. let 20. století zmiňuje jako jednu z hlavních příčin postupného vymizení tradic v oblastech Sudet.

Působení folklorismu

K významnému rozvoji folklorismu jako druhé existence tradiční lidové kultury dochází především od 40.–50. let 20. století v podání folklorních krůžků, skupin a souborů. Zde paradoxně platí, že během socialismu folklorní hnutí zažívalo rozmach – jednalo se o projevy zaměřené na tzv. „obyčejný lid“.

Folklorismus a jeho představitelé tak ve 2. polovině 20. století postupně přejímají úlohu nositele lidové kultury. Může se jednat jak o přímou návaznost a kontinuální přesun tradice z její živelné formy, tak o rekonstrukci dříve zaniklé tradice dle dochovaných záznamů (obrazových, textových atp.).

Častým jevem doprovázejícím folklorismus je unifikace ztvárnění tradičních prvků lidové kultury. Při absenci záznamů o tradiční formě konkrétních obyčejů dané lokality často dochází k analogickému přejímání odjinud. Některá folklorní uskupení také zpracovávají materiál z jiných oblastí, přičemž často vycházejí z unifikované představy o dané tradici (zde zmiňme například rozšíření lokálního tance pod šable folklorními soubory z různých lokalit).

Dříve živá tradice se tak v krajním případě může stát spíše uchovávaným reliktem bez dalšího vývoje – nemateriální obdobou muzejních předmětů. Jedná se do značné míry o paradox – soubory často pracují s takovou formou dané tradice, jaká byla zaznamenaná v konkrétním historickém bodě, který tak dále přichází o možnost kontinuálního vývoje a stává se z něj statický prvek.

Působení folklorismu však s sebou nese také popularizační vlivy (převážně díky scénickým ukázkám nemateriálních statků na festivalech, v médiích atp.). Do značné míry jsou to totiž právě folklorní soubory, kdo díky úloze nositele lidové kultury pomáhají s udržováním povědomí veřejnosti o základních rysech tradičních obyčejů. To se v „odkouzleném světě“ zmíněném výše sice nerovná návratu daných obyčejů a zvyků do života společnosti obecně, ale pomáhá utvářet jak zájem o samotné tradice, ale především také pocit sounáležitosti a vztahu ke svému regionu či národu obecně.

Folklorika – Není král jako králEpizoda z pořadu České televize "Folklorika" věnovaný snahám o obnovení Jízdy králů (a obyčejové tradice obecně) v Manerově na Vyškovsku. (Začátek cca v čase 11:50)

Globalizace

Jedná se o několik set let starý fenomén, nejzásadnější je však jeho rozvoj ve 20. století zapříčiněný působením médií (televize, rozhlas). Ještě výraznější akceleraci pozorujeme ve 21. století v souvislosti s rozvojem internetu a sociálních sítí.

Jedním z hlavních projevů je zvýšená migrace obyvatelstva v globalizovaném světě. Následný proces akulturace migrujícího obyvatelstva v nové kultuře pak může končit několika způsoby, které dále ovlivňují uchování, vývoj či zánik jeho tradic. Především jsou to:

• Integrace (přijetí kultury země, ale zároveň zachování prvků původní).
• Asimilace (ztráta původní kultury).
• Separace (zachování jen původní kultury)
• Marginalizace (vytrácí se stará kultura, nepřejímá nová)

Globalizovaná společnost je hnacím motorem internacionalizace a následného synkretismu, tedy splývání jednotlivých tradic v nově vzniklou. Výsledkem je často přejímání (či nahrazování) tradic jedné kultury druhou či vznik zcela nových jevů. Právě díky internetu je tak možné, že jedna z nově vznikajících festivit, tzv. Singles day, je oficiálně dnem nezadaných, avšak ve skutečnosti marketingovou akcí čínských e-shopů s cílem zvýšit jejich tržby.

Převážně vzhledem k rozvoji internetu a sociálních sítí dochází také k informačnímu zahlcení. Jedinec je v současnosti vystaven obrovskému množství lehce dostupných informací. Informace nalezené na internetu však nejsou vždy natolik „kvalitní“. Například při vyhledávání informací o masopustních maskách je tak možno najít velké množství článků, které se tématu věnují, avšak často se jedná o parafrázovaná či jinak upravená fakta, často navíc smíchaná z údajů z různých lokalit, historických období i zdrojů.

Souhrn hlavních změn ve 20. a 21. století

• Významový posun po ose obřad/obyčej – zvyk (často až k vymizení tradice) daný „odkouzlením světa“ a odcizením od vlivu přírody nad člověkem.
• Změny „seshora“ umožněné lepšími možnostmi jejich vynucení díky technologickému pokroku.
• Rozvoj druhé existence tradičních obyčejů v rámci folklorismu a změna hlavních nositelů směrem k nadšencům z řad folklorního hnutí.
• Unifikace a standardizace některých tradic a jejich částečný přesun směrem k jevištnímu podání s omezenou rolí diváka jako pasivního pozorovatele.
• Vzájemné přejímání prvků lidové kultury napříč kulturami jako důsledek internacionalizace a globalizace.
• Vznik zcela nových festivit, často ovlivněných marketingem či politickou objednávkou.